Na druhý pohled

Příběh ze současnosti řeší vztah dvou bratrů, který se katastrofálně rozpadl před dvaceti lety a dodnes není narovnán. Děj filmu se nesentimentálně a tvrdě zabývá otázkou viny a odpovědnosti.

 

Karel (David Matásek) je úspěšným podnikatelem v menším českém městě, Emil (Tomáš Dastlík) nosí vězeňské tetování, pracuje jako námezdní dělník a potlouká se po ubytovnách. Zřejmě má někde dítě,  vidíme,že na ně posílá alimenty, ale nic víc nevíme. Na rozdíl od Emila má Karel milující rodinu. Jeho žena (Vanda Hybnerová), ani dvě dospívající děti (Josefína Rašilovová a Jan Fanta) netuší nic o tom, co se před lety mezi bratry událo. Děti dokonce nevědí ani o Emilově existenci. Proč nyní, po  dlouhých letech, dojde k setkání obou bratrů a k jejich přímé konfrontaci, která dávný příběh oživí, je fabulační překvapení a není taktické ho předem  prozrazovat. Minulost se k nám vrací během vyprávění v retrospektivách a my se postupně orientujeme  v příběhu i v  jeho morálním poslání.  Možná, že ani nezjistíme se stoprocentní jistotou, kdo z obou bratrů zvolil  lepší řešení, správnější cestu z krize, ale právě to je na příběhu vzrušující.   

 

„Film Na druhý pohled je klasické morální drama. Hrdinové filmu jsou vystaveni hraniční morálně existenční situaci, na niž rozhodně v desateru odpověď nenajdou. Propletenec vzájemných vin a hříchů je tak složitý, že jen silné gesto je východiskem z takové situace. Film otevírá paradoxní dimenze morálky a hodnot tak typické pro dnešní postmoderní svět,“ přibližuje Na druhý pohled kreativní producent snímku Jan Štern. 

 

Režiséra filmu Petra Nikolaeva už při prvním přečtení scénáře překvapila jeho kvalita: „Držel pohromadě od začátku do konce. Byl drsný, ale pravdivě ne uměle. A měl originální zápletku a poselství, že člověk by měl být k lidem otevřený a měl by se snažit nežít v předsudcích a stereotypech. Myslím, že film obsahuje katarzi i naději.“ Dodává, že další kvalitou snímku je herecké obsazení. “Měl jsem štěstí na výborné herce: Vanda Hybnerová, David Matásek, mladý Jan Fanta i zkušený a vynikající Igor Bareš. Nejpodstatnější byl však výkon ve filmu málo známého Tomáše Dastlíka, který se podle mého názoru pro ztvárnění hlavní postavy snímku Na druhý pohled přímo narodil.“

 

„Jsem scenárista samouk,“ říká o sobě autor filmu Roman Vojkůvka.

 

Roman Vojkůvka je původní profesí mechanik opravář, dalšími stavební dělník, instalatér, izolatér, údržbář a pokrývač. Psaní scénářů je pro něj ideálním spojením dvou jeho největších zálib: filmu a literatury. Až do snímku Na druhý pohled natočil několik vlastních nízko rozpočtových horrorů, kromě několika krátkých filmů i dva celovečerní.  „Jsem scenárista samouk. Zajímají mě příběhy lidí zdánlivě obyčejných, kteří se musí vyrovnávat s chybami, které udělali a osudy navenek špinavých hrdinů snažící se život změnit. Podobných témat bych se chtěl držet i ve svých dalších scénářích," dodává. 

K samotnému ději filmu doplňuje: „Na druhý pohled je příběhem dvou bratrů, jejichž životy osudově ovlivnila událost, která se stala před pětadvaceti  lety. První se zdá být kladnou a druhý zápornou postavou. Podle mě ale není zlý ani jeden z nich. Je to o tom, jak rozdílně se dá vyrovnat s prožitým traumatem, o tom, že někdo se může z chyb poučit a naopak jiný, nevinný člověk se díky okolnostem, vydá špatnou cestou. To však neznamená, že z ní nemůže sejít a změnit se. 

„Co mají oba mimo minulost společné, je zarputilost, se kterou se drží svých zásad, i kdyby to mělo mít pro jednoho z nich fatální následky.“

 

„Pepinu jsem vnímala víc jako kolegyni,“ říká o první herecké zkušenosti s dcerou Vanda Hybnerová.

 

Co pro vás bylo hlavní motivací, že jste kývla na roli ve filmu Na druhý pohled?   

 

Úplně na začátku mě oslovil sám režisér Petr Nikolaev, u kterého jsem před pár lety dělala konkurz na roli ve filmu Báječná léta pod psa. Od té doby jsme se nesetkali, jen jsem sledovala jeho filmařský vývoj. S rolí Jany ve filmu Na druhý pohled za mnou přišel napřímo, což mě trochu překvapilo, protože dnes je doba hereckých konkurzů, kterých se sama zúčastňuji. No a když mě Petr roli nabídnul, nemusela jsem se dlouho rozhodovat. Jednak jako režisér má ve mně důvěru a já věděla, že když přijde s nápadem a scénářem tak vím, že už není co si rozmýšlet. Po přečtení scénáře Romana Vojkůvky jsem se jen utvrdila, že rozhodnutí bylo správné. Moje role je zajímavě vystavěná a nebyl důvod ji nevzít. V poslední době hraji dost na divadle a v jiných žánrech. Zahrát si opět postavu s intimnější psychologií mě vysloveně nadchlo, protože psychologické role ze života mě dost baví. Navíc Petr Nikolaev ctí herce, je klidný a natáčení s ním není hektické. Je typ režiséra, který vás obejme a do ucha zašeptá, co máte zrovna zahrát. Cítila jsem se s ním pracovně v bezpečí a myslím si, že i my všichni, co jsme ve filmu hráli. 

 

Hrajete dost v divadlech, je pro vás práce na natáčení filmu hodně rozdílná? 

 

Musela jsem si zpočátku trochu zvyknout na způsob natáčení scén tzv. na přeskáčku, protože v divadle vznikají scény kontinuálně a jsou posloupný. Moje první natáčecí scény ve filmu Na druhý pohled byly ve filmu závěrečné. Vím, že podobné příběhy mají u diváků silný dozvuk, protože témata i situace prožívají sami v realitě a taky proto, že vždycky u diváka vzbuzují další otázky. 

 

Ve filmu hrajete poprvé společně s dcerou Pepinou. Čí to byl nápad? 

 

Oslovení Pepiny do role moji filmové dcery byla vlastně úplná náhoda. Máme dvě dcery a na rozdíl od jiných hereckých rodin, které své děti zapojují do natáčení nebo jiných filmových projektů, jsme je spíš od herectví drželi stranou. Sama za sebe si myslím, že opravdové řemeslné herectví se v mladém věku nedá moc prožít a poznat. Volbu stát se hercem musí každý člověk udělat sám ve chvíli, kdy začne dozrávat a přecházet z puberty do dospělého života. Holky jsme se Sašou neposílali na konkurzy jenom proto, že mají naše jména. Pepina je už teď dospělá a může dělat svá rozhodnutí. Petr Nikolaev viděl naše dcery a dostal nápad Pepinu obsadit. 

 

Neměla jste tendence jako správná matka radit své dceři při natáčení? 

 

Dlouho jsem sama v sobě měla rozpor. Mám ji pomáhat nebo si tím procesem musí projít sama. Nakonec jsem dávala jen praktické a konkrétní herecké rady, protože neprošla žádnou výukou a trvalo by dlouho, než by do všeho pronikla. Občas jsem špitla, aby se nedívala do kamery, nadechla se před replikou nebo mluvila nahlas.  Při natáčení jsem se snažila k dceři přistoupit víc jako ke kolegyni. Ale nemyslím si, že se stane herečkou. Pepina se věnuje fotografii, vystudovala grafický design a miluje koně a závodění. Přála jsem si, aby si odnesla zážitek a natáčení si užila.    

 

Velkou část filmu hrajete s Tomášem Dastlíkem, co o něm prozradíte? 

 

S Tomášem jsme si rozuměli asi i proto, že jsme oba divadelníci (Tomáš má angažmá v divadle Petra Bezruče v Ostravě) zvyklí na kontakt a vzájemnou komunikaci. Navíc porozumění bylo i po lidské stránce. Přišlo mi, že se Tomáš během natáčení seznamoval s filmovým prostředím a přistupoval k roli velmi zodpovědně. Ve štábu byl oblíbený pro svoji empatičnost. Mám pocit, že hlavní roli ve filmu ještě neměl, a ta první se mu rozhodně povedla.